Jdi na obsah Jdi na menu
 


Více než vzpomínka

27. 10. 2009

Více než vzpomínka

 

...Dvacátého osmého října devatenáct set osmnáct, přeraziv spár, který mne svíral,spár ptáka, jenž říkal si orel, ale byl sup, já,národ československý, stanul jsem mezi národy svobodnými.

Tyto verše k výročí republiky jsme deklamovali na měšťance v Příboře na samém počátku padesátých (!!) let. Přesné datum, ba ani autora veršů, si dnes, bohužel, nevybavuji. S láskou však vzpomínám na paní učitelky Boženu Neumanovou, Annu Poláškovou a Jitku Kabátovou, které z nás, žáčků neposedných, dokázaly vytvořit docela obstojný soubůrek, dokonce jakýsi dětský chorál. Tehdy ovšem národní hrdost a vlastenectví měly místo i v srdíčkách školáků. A škola ty niterné pocity dále kultivovala.

 

A dnes? Vlastenectví se nenosí, je to klobouk s prošlou módní lhůtou. Jak u dam a pánů z nejvyšších pater moci a soudobé společnosti, tak u omladiny. Obzvláště v posledním dvacetiletí programově klesá vlastenecký cit a hrdost na rodnou zemi až k nule. Top a in
teď bývá pravidelný návštěvník panamerických mcdonaldů, pozemského to ráje budoucích tlusťochů a tlusťošek. Také Havlovo hanlivé slovo čecháčkovství vydatně přihnojilo trend národního odcizení; pravého opaku národního obrození! Jako by nestačily supí spáry mezinárodní oligarchie zaťaté do bolavého těla české ekonomiky, zgermanizovaná média, anebo radarizace ve stínu praporu hvězd a pruhů. A eurokopance mocných.

Přesto, či hlavně proto, má hluboký význam důstojně si připomínat 28. říjen 1918. A taktně ho objasňovat dětem a vnukům, kterým cpou do hlav a do duší odnárodněné dějiny.

Haló noviny

27. října 2009, Josef TILL, Ostrava