Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor Haló novin s prezidentem ČR Milošem Zemanem

16. 8. 2013

 Největší nebezpečí dneška? Koalice ČSSD a TOP 09

Exkluzivní rozhovor Haló novin s prezidentem ČR Milošem Zemanem
 
Jste pět měsíců ve funkci. Jako přímo volený prezident jste občanům složil řadu slibů. Které se vám již podařilo splnit?
Můj základní slib voličům zněl, že vystavím stopku Nečasově vládě. Nikdo nemůže popírat, že tento slib byl splněn. Byť věc měla nakonec dvě fáze - odstavit Nečasovu vládu a zabránit nástupu Nečasovy vlády bez Nečase, či spíše Kalouskovy vlády s Kalouskem. Koalice na mne neustále tlačila, abych jmenoval vládu s Miroslavou Němcovou v čele. Ale kdybych jí vyhověl, zklamal bych nejen své voliče, ale i 80-90 procent občanů, kteří bývalé vládní koalici nedůvěřují.
Dalším mým splněným slibem je například doplnění ústavního soudu.
A třetí slib, prosadit předčasné volby, se blíží naplnění. Původně jsem věřil, že tento slib splním již jmenováním úřednické vlády. Vycházel jsem z toho, že TOP 09 ústy Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska prohlásila, že bude-li jmenována úřednická vláda, přikloní se TOP 09 k předčasným volbám. Jako obvykle TOP 09 nedodržela svoje slovo a sněmovna se v půli července nerozpustila. Nicméně 20. srpna bude sněmovna o svém rozpuštění hlasovat znovu a naděje je tentokrát mnohem větší. V případě, že v úterý sněmovna přijme usnesení o svém rozpuštění, vyhlásím předčasné volby na 25. a 26. října. Tuto zprávu oficiálně oznámím až tehdy, jestliže se Poslanecká sněmovna rozpustí, ale vzhledem k sympatiím k Haló novinám a vzhledem k rozumnému postoji komunistického klubu při hlasování o Rusnokově vládě, jste první, komu to říkám.
 
Za takovou poctu děkujeme. Pojďme nicméně váš půlrok ve funkci probrat chronologicky. V jeho průběhu se objevilo několik zauzlení. Patřil k nim i spor o jmenování kontroverzní osobnosti Martina C. Putny profesorem. Pro někoho mohlo být překvapením, že jste do tohoto střetu nakonec nešel naplno a tak trochu ustoupil.
Nešlo o ústup, ale o dohodu s tehdejším ministrem školství Petrem Fialou: za to, že se pan Putna bez mé účasti stane profesorem, bude přijat vysokoškolský zákon, podle něhož profesory bude jmenovat ministr školství. Byl to kompromis a v každém kompromisu musíte něčím zaplatit. Já zaplatil jmenováním jednoho bezvýznamného človíčka, o němž si i nadále myslím, že nesplňuje nároky kladené na lidskou důstojnost vysokoškolského profesora.
Všimněte si, prosím, toho, že po dvou kompetencích, jichž jsem se dobrovolně vzdal – vyhlašovat amnestii a udělovat milosti – je toto již třetí pravomoc, které jsem se zřekl. Pravicoví novináři o mně někdy píší, že jsem diktátor. Ale diktátor se pravomocí dobrovolně nikdy nevzdává. Diktátor nevyhoví přání občanů tím, že přispěje k pádu velmi neefektivní a málo schopné vlády. A diktátor se jistě nikdy nevyznačuje tím, že prosazuje předčasné volby.
 
Dostal jste se také do sporu s ministerstvem zahraničních věcí o jmenování některých velvyslanců. V průběhu toho sporu jste dokonce zablokoval jmenování všech velvyslanců. Nebyla taková strategie na hraně ohrožení zájmů státu?
To, že někteří dosavadní velvyslanci několik týdnů, nebo i měsíců, zůstávají na svých místech a nejsou nahrazeni novými, naprosto nelze považovat za ohrožení zájmů České republiky. Nicméně tento spor, jak víte, skončil naprosto jednoznačně.
 
Jmenováním těch, které jste prosazoval. Ale to také vyvolalo rozruch. Prý se vše odehrálo podezřele tajně.
Ano, někteří špatně informovaní novináři píší, že toto rozhodnutí mělo být sděleno veřejnosti. Chtěl bych tyto novináře informovat, že česká vláda již po řadu let probírá jmenování velvyslanců v režimu »tajné«. Dokud velvyslanci nedostanou tzv. agrément, tedy souhlas země, do níž jsou vysíláni, pak každá duševně normální vláda – aby neponížila tu zemi či ty velvyslance – o jmenování neinformuje.
Protože novináře pokládám většinou za hloupé, tak se nedivím, že takto píší. Ale zaujalo mne, když stejnou kritiku v televizním vystoupení vyslovil i pan Lubomír Zaorálek, který se vydává za odborníka na zahraniční politiku. Jestliže pan Zaorálek nezná ani abecedu zahraniční politiky, pak je v ČSSD opravdu tím, co Jiří Rusnok nedávno nazval »hvězdná pěchota«.
 
Váš vztah k ČSSD byl dalším velkým tématem uplynulého půlroku. Když třeba váš kancléř Mynář o Bohuslavu Sobotkovi řekl, že je slabý jako stisk jeho ruky, vyplísnil jste ho za to, nebo jste byl spokojen?
Můj kancléř byl při jednání se všemi předsedy stran. Samozřejmě, že na zahájení tohoto jednání jsme si podali ruce. Nejsem oprávněn hodnotit, jaký dojem z intenzity stisku ruky Bohuslava Sobotky měl pan kancléř.
 
To je vyhýbavá odpověď. Možná i ona nahraje pochybnostem v ČSSD, jak budete postupovat po volbách. Ty zesílily, když jste řekl, že po volbách pověříte sestavením vlády »představitele vítězné strany«, nikoli »předsedu«.
Zda to bude předseda, nebo někdo jiný, musí rozhodnout kolektivní vedení takové vítězné strany. Bál bych se stran jednoho muže, byť by tím jedním mužem byl předseda této strany.
 
Moc tomu nerozumím. Máte tedy představu, že poté, co ČSSD zvítězí ve volbách, by vedení strany mohlo žádat, aby vládu sestavoval někdo jiný než její předseda?
To je přece záležitost vedení ČSSD, nikoli moje. Nicméně rád bych vyslovil, že za největší nebezpečí dnes pokládám úsilí některých nejmenovaných členů sociální demokracie, aby po volbách vznikla koalice ČSSD a TOP 09. Koneckonců, Praha je důkazem toho, že taková koalice se možná připravuje.
 
Vyhraje-li ČSSD volby, byl byste ochoten jmenovat vládu, ve které by byl zmíněný Lubomír Zaorálek, či třeba Vladimír Špidla?
Nesmírně bych si přál, aby zde po volbách vznikla politická vláda, se kterou bych mohl po čtyři roky dobře spolupracovat. Nemám problém s programem sociální demokracie. Ale říkám naprosto otevřeně, že mám problém s některými členy ČSSD. A to zejména se členy stínové vlády. Protože o Lubomíru Zaorálkovi jsem už mluvil, řeknu pár slov o Vladimíru Špidlovi. To je člověk, který byl neúspěšný předseda strany, neúspěšný předseda vlády, neúspěšný eurokomisař a neúspěšný kandidát na senátora. Já se řídím velmi prostou zásadou, že ve vládě, ať už stínové či té skutečné, by měli být úspěšní lidé. A řekl jsem naprosto otevřeně Bohuslavu Sobotkovi, že Špidla ve stínové vládě připraví sociální demokracii nejméně o pět procent hlasů ve volbách. Řekl jsem mu to do očí – jak s tím naloží on a vedení sociální demokracie, je samozřejmě jejich věc.
 
Poměrně brzy po vašem nástupu do funkce přišla i velká vládní krize. Bylo kolem ní mnoho diskusí, ale ta nejobecnější a pro budoucnost nejdůležitější byla zřejmě diskuse o ústavních zvyklostech, o kterých jste se vyjádřil poměrně nelichotivě. Ale nejsou neformální pravidla pro fungování demokracie nezbytná?
Novináři píší, že jsem prohlásil, že »ústavní zvyklosti jsou idiotské«. Je to ale jinak. Řekl jsem, že idiotský je pojem ústavní zvyklosti. Ten pojem je nesprávný – kdyby něco mělo být ústavní zvyklostí, muselo by to být zakotveno v Ústavě. Není-li to zakotveno v Ústavě, je to zvyklost, nikoli ústavní zvyklost. Samozřejmě, že jsem při svém řešení vládní krize zariskoval a dokonce jsem to veřejně přiznal. Zariskoval jsem prvním pokusem, při němž jsem se opíral o svou tehdejší důvěru ve slova pánů Schwarzenberga a Kalouska, zariskoval jsem i tehdy, když jsem vyžadoval 101 notářsky ověřených podpisů po bývalé koalici. Ale ukázalo se, že risk vyšel, neboť ODS a TOP 09 blufovaly, 101 poslanců neměly.
 
Cítil jste se jako vítěz, když stojednička padla a TOP 09 musela akceptovat předčasné volby?
Vaše otázka překračuje hranice běžné naivity. Samozřejmě, že jsem se cítil jako vítěz.
 
Když bývalé koalici nepřišli na hlasování o důvěře vládě tři poslanci včetně Karolíny Peake, začaly se okamžitě šířit konspirační teorie, co za tím je. Jak si to interpretujete vy?
Pokud jste sledoval můj projev ve sněmovně, v jeho úvodu jsem citoval Mladou frontu Dnes, která tvrdila, že Karolína Peake bude ve stínové vládě Miroslavy Němcové ministryní vnitra, což nepřímo potvrdil i Karel Schwarzenberg. A protože slovo pana Schwarzenberga je samozřejmě naprosto věrohodné, tak jsem si dovolil při svém vystoupení ve sněmovně jemný žert a zeptal se veřejně Karolíny Peake, co je na tom pravdy. Ona jen mlčky zavrtěla hlavou. Zřejmě tedy v koalici nebyla úplně nejlepší komunikace… Nevím, jestli toto způsobilo odchod Karolíny Peake ze sálu, ale je to možné.
Pokud jde o poslance ODS Úlehlu a Floriána, konstatuji, že jsem je v životě neviděl a jejich motivaci neznám.
 
Rusnokova vláda nedostala důvěru, je v demisi. Přesto činí dál některé kroky. Premiér Rusnok kupříkladu prohlásil, že klidně rozhodne o prodloužení pronájmu gripenů. To vyvolalo docela pozdvižení mezi politiky.
Rozhodně by tato vláda neměla rozhodovat například o Temelínu. A pokud vím, Jiří Rusnok se zavázal, že o dostavbě Temelína rozhodovat nebude. Pokud však jde o gripeny, platí časové omezení švédské nabídky. Švédové více než naznačili, že nebude-li tato nabídka akceptována do konce října, zruší ji a zřejmě zvýší cenu. Chtěl bych vidět ty vámi zmíněné křiklouny, kdyby se ukázalo, že Švédům musíme zaplatit o několik miliard více jenom proto, že jsme to nechali na vládě vzešlé až z voleb.
 
Začíná předvolení kampaň. Některé strany daly jasně najevo, že se budou vymezovat především vůči vám, nikoli vůči konkurenčním stranám. Jak na to budete reagovat?
Vymezovat se proti prezidentovi, který byl zvolen přímou volbou občany, je důkazem chudosti témat. TOP 09 považovala v minulosti za nezbytné vymezovat se jako proevropská strana. Ale protože i sociální demokracie je proevropská, toto téma u voličů jistě nezabere. Kdyby se TOP 09 prezentovala rozpočtovými škrty, které prováděl její ministr financí, anebo sKartami, které rovněž vymyslel její ministr, patrně by nepřekročila ve volbách ani pětiprocentní hranici. Proto si TOP 09 nutně musela najít náhradní téma. Prostě jí nic jiného nezbývá.
Přitom je to trochu komické – naší zemi samozřejmě nehrozí ani jelcinizace, ani putinizace. Po svobodných volbách jmenuji předsedou vlády představitele vítězné strany, jak řečeno, a ač možná budu mít problém s některou »hvězdnou pěchotou«, jak jsem naznačil, předpokládám, že novou vládu bez potíží jmenuji a pak strávím pohodlné čtyři roky, které věnuji především návštěvám krajů a občas pronesu nějaký komentář. Nevidím naprosto žádný důvod k prezidentskému aktivismu.
 
Kraje máte zjevně v oblibě, velmi jste oceňoval činnost hejtmanů. Proč právě jich?
Na rozdíl od některých poslanců, kteří strávili ve sněmovně svoje mládí i začátek dospělého věku, v životě nic neřídili a nenesli za nic zodpovědnost, hejtmani musí každý den řešit desítky konkrétních problémů, a to je kvalifikuje. Právě proto si myslím, že sociální demokracie má velký personální potenciál právě v nich.
 
KSČM má také jednoho hejtmana. Zahrnujete ho také do svého hodnocení?
Myslím, že Oldřich Bubeníček je v Ústeckém kraji hodnocen velmi pozitivně a jsem tomu rád. Vážím si i toho, že se připojil k výzvě hejtmanů k podpoře Rusnokově vládě. Ocenil jsem v této věci i postup celé KSČM.
 
Je to strana, která by podle vás mohla být ve vládě?
Domnívám se, že KSČM by měla projít jakousi čtyřletou mezifází, v níž by tolerovala menšinovou vládu sociální demokracie. Ale je to samozřejmě můj osobní názor. Tím se nevměšuji do věcí KSČM či ČSSD. Jak se tyto strany rozhodnou, tak bude.
 
Jan STERN
Haló noviny 16. 8. 2013