Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přichází čas obnovy Československa

27. 10. 2009

Přichází čas obnovy Československa?

 

Československo (úředními názvy: Československá republika - ČSR, uváděno také jako Republika československá - RČS), Československá socialistická republika - ČSSR, resp. Česká a Slovenská federativní republika - ČSFR) bylo státem ve střední Evropě, který existoval od 28. října 1918 do 31. prosince 1992.

 

Vznikl po 1. světové válce jako jeden z nástupnických států rozpadlého Rakousko-Uherska. Zahrnoval území Čech, Moravy, Českého Slezska (jižní část Slezska), Slovenska a Podkarpatské Rusi ( Horní Uhry ). Zanikl rozdělením na Česko a Slovensko. Tak stroze vidí naši bývalou vlast populární internetová encyklopedie Wikipedie.

 

O co tehdy šlo? Češi, Moravané, Slezané a Slováci (československý národ v uvažování lidí tehdejší doby) byli před vznikem své vlastní republiky ujařmeni v byrokratickém rakousko-uherském soustátí založeném na teokratickém principu a vůdčí roli vládnoucí habsburské dynastie (císaři z tzv. boží milosti). Po prohrané 1. světové válce, kdy Rakousko-Uhersko společně se svým silnějším spojencem Německem vyprovokovalo konfliktní situaci s Ruskem na Balkáně a vyhlásilo mu válku, vznikl lidový odpor vůči císaři, byrokratům a jejich nelegitimní, násilné moci. Došlo k ustavení Akčního výboru z řad aktivních odborářů a politiků. Zorganizovali generální stávku na protest proti vývozu potravin a zboží do Rakouska. Řídil ji zmíněný Akční výbor ve složení B. Šmeral, J. Stivín, R. Bechyně, J. Stříbrný a další, který dal stávce politický význam vyhlášením československé samostatnosti, k němuž docházelo na mnoha místech; levicovější část výboru se pokusila o vyhlášení socialistické republiky. K tomu, bohužel, nedošlo a moci se chopila buržoazie a její politické loutky.

 

Prvním československým prezidentem se stal Tomáš Garrigue Masaryk.Do československých poměrů vážně zasáhla celosvětová hospodářská krize první poloviny třicátých let, v roce 1933 tak bylo v Československu téměř milion nezaměstnaných. Dalším vážným zásahem do vývoje situace v ČSR byl nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu, který se stal podnětem pro vznik Sudetoněmecké strany, která vyvolávala v českém pohraničí protičeské nálady a kladla československým oficiálním orgánům požadavky dle zadání A. Hitlera. Od roku 1937 se situace začala dramaticky radikalizovat, což vyvrcholilo protičeským pučem v září 1938. Když byla československá politická reprezentace přinucena po zradě západních velmocí přijmout Mnichovskou dohodu, podepsanou 29. září 1938, byl to konec předválečné ČSR, tzv. První republiky.

 

Tak trochu až zaráží podobnost se současnou situací. Jsme součástí byrokratického eurosoustátí, které po boku svého silnějšího spojence provokuje a obkličuje na Balkáně a Kavkaze Rusko. Zatím neratifikované smlouvy - smlouva o umístění amerických vojáků v ČR a Lisabonská smlouva - likvidují naši suverenitu a bolestně připomínají Mnichov, máme stovky tisíc nezaměstnaných a hrozí nám pokračování vleklé ekonomické krize.

Odborářští předsedové například soudí, že už jenom generální stávka dokáže hnout svědomím politiků, kteří chystají další a další balíčky opatření ničící zbytky sociálních jistot. Naši dědové a babičky v roce 1918 protestovali proti vývozu potravin, dnes jsou ale z kapitalistické republiky vyváženy nejen potraviny, ale transferovány desítky a brzy stovky miliard korun českých, republika krvácí z každého póru, čeští pracující dosahují v průměru 70 procent produktivity práce EU, přičemž mzdy jsou pouze 30procentní! Je to ostuda.

 

Jsme socialistický národ, stálo na praporech v roce 1918. Tehdy se socialistickou republiku, bohužel, ustavit nepovedlo, následky byly skutečně tragické a hrozily zánikem národa. Poučili jsme se z historie? Vždyť s Václavem Klausem na Hradě, vzdorujícím Lisabonu, a Robertem Ficem ve Strakově akademii, kde by na rozdíl od Jana Fischera razantně čelil pokusům o militarizaci a o likvidaci sociálního státu, by se nám určitě žilo lépe než dnes. Geopolitická a ekonomická síla Československa byla vyšší než nástupnických států Česka a Slovenska, které čelí atakům sudetských Němců a maďarských neofašistů. Možná nastal opravdu nejvyšší čas pro obnovu Československé republiky...

                                                                                                                 Haló noviny

27. října 2009, Milan ROKYTKA