Jdi na obsah Jdi na menu
 


Opravdu si většina Čechů myslí, že poměry jsou lepší?

8. 11. 2009
Opravdu si většina Čechů myslí, že poměry jsou lepší?
Nedávno uveřejněný sociologický výzkum agentury CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění) mě přiměl k napsání této malé úvahy, která se bude zaobírat tím, proč sociologický výzkum ukázal, co ukázal.
Já jako vystudovaný sociolog - sociální antropolog se ani nedivím získaným datům, která sebralo CVVM, a nedivím se ani tomu, co jim vlastně vyšlo. Nevyšlo jim nic jiného, než to, co vyšlo sociologickým výzkumům přesně před deseti lety. Pouze se mírně zvedlo množství lidí, kteří tvrdí, že změny v roce 1989 byly to pravé ořechové . Zde si řekněme, že změny, které proběhly v onom roce, měly vypadat určitě jinak, než jaká nakonec je skutečnost po dvaceti letech.
Výzkum ukázal, že návrat ke komunismu (nebo návrat kamkoliv do minulosti) si nepřeje 80 procent dotázaných. Zde musím říci, že se tazatelé buď špatně ptali (možná záměrně) nebo o pojmech nevědí nic. Ptali se opět na návrat ke komunismu, nicméně tady v Československu žádný komunismus nebyl. Probíhal zde reálný socialismus. Ostatně komunismus nebyl nikde na světě do dnešní doby uskutečněn.
Výzkum uvedl, že současnou dějinnou etapu hodnotí pozitivně na 47 procent lidí, ale naopak více než 50 procent tuto etapu budování kapitalismu hodnotí jako velice špatnou. Není divu, a výzkum to ukázal, že režim před rokem 1989 hodnotí většina lidí kladně v otázkách sociálních jistot a zaměstnání, lékařské dostupnosti či zajištění ve stáří. Na to současný kapitalistický systém kašle a vůbec tuto problematiku neřeší. Místo toho máme více než půlmilionovou armádu nezaměstnaných, u lékaře musí dospělí platit tzv. regulační poplatky, a zda se současná dospívající generace dožije důchodu, tak to asi neví už nikdo.
Výzkum ve své podstatě potvrzuje všechno, co správně říká KSČM. Že po roce 1989 došlo k tak hlubokým sociálním a ekonomickým změnám, které odnášejí obyčejní lidé, ať na venkově nebo ve městech.
Na současném systému je podle dotázaných dobré to, že nám umožňuje svobodný přístup k informacím, svobodu cestování a otevřeně vyjadřovat své názory. Pokud jde o cestování, tak na to, jezdit do ciziny každou chvíli, má jen těch horních deset tisíc, a otevřeně vyjadřovat své názory sice můžeme, ale je nám to na nic. Říkat si můžeme, co chceme, nadávat také, ale pokud tady nebude problém, který spojí miliony lidí (například chudoba, nedostatek peněz, krize aj.), tak se nic dít nebude. Lidé raději budou své politické názory říkat doma nebo v hospodě u piva, ale do ulic nepůjdou s odůvodněním: nic se stejně nezmění.
Novinkou oproti minulým výzkumům tohoto typu bylo to, že se zjišťovaly názory lidí, na jakém základě se uskutečnila sama revoluce v roce 1989. Nejvíce dotázaných odpovědělo, že lidé měli špatného vládnutí dost. Samozřejmě, že tehdejší KSČ byla zkostnatělá a nedokázala pružně reagovat na potřeby doby a občanů, ale samotným vyvrcholením událostí roku 1989 byl fakt, že se socialistické režimy začaly hroutit kolem bývalého Československa a Komunistická strana Československa nedokázala včas zavádět reformy, a hlavně své vedení omlazovat. Musel tak přijít zákonitě krach, a když lidé zvonili na náměstích klíči, nikdo z nich netušil, kam se za dvacet let dopracujeme. Že budeme mít vyvolené lidi, kteří budou brát miliony, rychlostudenty s tituly za pár měsíců a že právě oni budou rozhodovat o chodu našeho státu. Tohle si nikdo z tehdejších demonstrujících a oslavujících pád režimu určitě nepředstavoval a neočekával.
Haló noviny
7. listopadu 2009, Jan KLÁN