Jdi na obsah Jdi na menu
 


Do druhého kola bez nadšení

13. 1. 2013

Do druhého kola bez nadšení

 
V pátek 25. ledna 2013 proběhne druhé kolo prezidentských voleb A po něm si budeme moci zase zapět „tak už máme co jsme chtěli“ Už dnes je ale jasné že pokud si někdo sliboval od přímé volby nějaký zásadní politický skok, byl naivní. A také, že 1. kolo voleb poznamenal rozptyl hlasů na levici. 

Politická aritmetika patří mezi kriteria, které by voliči ale i politické strany neměli přehlížet.. Volba pouze podle niterného zalíbení logicky k rozptylu hlasů vede Poněkud vychladl vztah občanů k přímé volbě – 61% volební účasti (na severozápadě Čech dokonce jen 52%) je méně než činila účast v posledních parlamentních volbách. Hodně se dnes hovoří o změně, tak se nabízí otázka zda postoupili představitelé změny a nebo spíše minulosti ? A co dál s tímto výsledkem? 
Nyní tu máme kontroverzního Miloše Zemana, který se hlásí k levici, ale který byl mužem kritizované kartelové oposmlouvy mezi ODS a ČSSD a opírající se též o pragmatické pravicové voliče. A proti němu ryze pravicový Karel Schwarzenberg; dříve člen ODA, od roku 2009 předsedou strany TOP 09 a nyní ministr zahraničí v nejneoblíbenější české vládě Rozdíl mezi postupujícími je jen přes půl procenta. Jak se rozhodnout mezi nimi ?
Asi nelze tuto situaci srovnávat s francouzskými volbami v roce 2002 kdy i radikální levice v druhém kole podpořila představitele republikánské pravice Jacquese Chiraca proti extrémistovi Le Penovi. Takto fatální volbu před sebou rozhodně nemáme. Obtížné je hledat také paralelu s rokem 1935, kdy komunisté v obavě z nástupu reakce v době nástupu Hitlera ve fašistickém Německu podpořili raději Eduarda Beneše. 
Ten, kdo by chtěl volit jen srdcem, možná nebude mít v 2. kole koho volit. Kdo chce volit rozumem, dostává se nyní do obtížné situace nuceného výběru ze zbylých možností a tedy kompromisu s některými hodnotami. To, že ne všechny představy promítané do volby prezidenta voličům vyšly, ale není tragedií ani koncem světa. Z volby podle principu menšího zla asi nelze být nadšen, ale je to nyní jediné reálné. 

Před 1. kolem voleb jsem dostával četné kritické SMS a e-maily na Miloše Zemana, že je v podstatě pravicový kamarád Václava Klause a nešetří výrazy jako mstivý podrazák, který může nemile překvapit. Pisatelé z toho vyvozují, že Zemanův úspěch v prezidentské volbě bude mít na českou levici rozkladný účinek (nahraje defacto pravici). Ano, Václav Klaus jistou vstřícnost Miloši Zemanovi naznačoval a je známá jejich vzájemná pragmatická dohoda o rozdělení vlivu. Ale Miloš Zeman si také drží vůči Václavu Klausovi kritický odstup a jsou mezi nimi podstatné programové rozdíly. Myslím, že označovat ho jako „Václava Klause pro chudé“ neodpovídá realitě.
V roce 2003 byl pro mne bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman rozhodně lepší kandidát na prezidenta než bývalý předseda ODS Václav Klaus. Po vyřazení kandidáta KSČM JUDr. Kříženeckého v první kole první volby, byl myslím přes všechny výhrady jediný trochu levicový kandidát. Možná bylo jeho chybou, že se rozhodl nastoupit až do druhé volby. Pro nedohodu levice nakonec zvítězil Václav Klaus. A v roce 2008 byly hlasovací poměry v parlamentu pro levici nevýhodné a tak zůstal Klaus prezidentem plných deset let..
Na dnešní politické scéně levicová opozice dominuje a mohla mít na zvolení nové hlavy státu viditelný vliv. Po éře čistě pravicového prezidentování by bylo pochopitelné, kdybychom se dočkali autenticky levicového politika. Společný postup levice se nakonec ukázal jako problém. Jiří Dienstbier je zjevně nalevo od Miloše Zemana a také byl ČSSD označen za jediného kandidáta levice. Zeman přitahoval pozornost spíše tím, jaký je střihoun ve slovních potyčkách a chrlič bonmotů. A samozřejmě svým hutným politickým životopisem. 
Větší nadějí pro součinnost české levice by asi byl perspektivnější Jiří Dienstbier, současný mladý místopředseda ČSSD. I proto jsme ho osobně v 1. kole volil. U těch dvou to byl souboj mezi macciavelistickým veteránem a idealistickým elévem. Ale nebylo to jenom o věku (Aleksander Kwasniewski byl zvolen polským prezidentem ve věku 41 let). Nakonec z těchto dvou postoupil veterán Miloš Zeman se ziskem 24% oproti 16% pro Dienstbiera (což víc než jasně dokládá rozptyl hlasů na levici) . 

Ty co veterána Zemana nevolili v 1. kole, nyní nepochybně zajímá, jak je to s jeho levicovostí , mají-li se k němu nyní přiklonit. Zeman rozhodně není tradiční levicový politik a SPOZ, které je čestným předsedou, není také jako případná tzv. hradní strana zrovna levicová (je koaličním partnerem ČSSD a KSČM ve Zlínském kraji). Vzpomeňme že Kalouskovo zvyšování DPH měla také ve svém programu. Zeman je více pragmatikem, než autenticky levicovým člověkem. Levicovému volič asi nejvíc vadí jeho jestřábí politika, tedy silové řešení bezpečnostních a zahraničně politických otázek.
Když ještě byl Zeman poslancem za Občanské fórum, tak řekl, že kdyby žil v Německu, volil by liberální FDP. Pak se stal v období 1993-2001 předsedou ČSSD a i dnes o sobě říká, že levicový politik je. Levicovost lze samozřejmě nazírat různě. Podle think tanku CESTA byla levicovější než Miloš Zeman dokonce i kandidátka Táňa Fischerová (dříve poslankyně za Unii svobody, získala nyní 3%). Zemanovi je asi bližší Tony Blaire, kopírující liberální diskurs a jeho silnější pozice může asi těžiště sil pro změnu posunout více do prava. Styčné plochy s levicí ale u Miloše Zemana nepochybně jsou. 

V ekonomice je pro daňovou progresi a ne pro extrémní daňový dumping. Rovněž respektuje potřeby určité regulace trhu a aktivní prorůstové politiky státu. Na rozdíl od současné vládní pravice nepovažuje sociální stát za luxus. Ekonomie nepatří mezi prezidentské kompetence, ale v zahraniční politice je jeho vliv zřejmý. A tady kvituji, že je příznivcem prohlubování evropské integrace. 
V zahraniční politice není konzervativní eurofob jako Václáv Klaus, ale staví se za efektivní společná pravidla (klidně i za evropskou federaci). Škoda jen že neřekl jasněji která pravidla pro EU má za potřebná a která naopak za byrokratická. na Hradě by vztyčil vlajku Evropské unie, což je jasný signál, že i kdyby si ponechal Klausova kancléře Weigela, tak v remcání vůči Bruselu se případnépokračování vlivu klausových lidí na Hradě neprojeví. To ale mají s Karlem Schwarzenbergem společné.
Pokud jde o podíl KSČM na vládnutí tak Miloš Zeman přiznal plný respekt k volebním výsledkům, i když by raději vládu liberálního středu. Karel Scharzenberg to neformuloval nijak zvlášť odlišně když řekl že jsou představitelné situace, kdy se tomu nevyhneme a že by respektoval vůli voličů.

Pro nadcházející rozhodování, co je menší zlo, zaváží zejména to, že Karel Schwarzenberg je předsedou kalouskovské TOP09, která je napravo od ODS a z významné míry vtiskla charakter dnešnímu trapnému vládnutí (osobně podporoval m.j. i církevní restituce). A premiér Nečas mu také už vyslovil i přes inklinace Václava Klause k Zemanovi svoji podporu. 
Pokud jeho aristokratický původ snad vyvolává v někom nostalgii po vznešenosti starých časů, určitě ne ve voličích levice. To že má Miloš Zeman v 2. kole takového obyčejným lidem vzdáleného soupeře, to mu dává jistou výhodu. .Protivládní nálady poženou voliče spíše k němu. A probléme sice není Schwarzenbergovo švýcarské občanství, ale jistě mu bude připomenuto i jeho vyjádření, že se cítí být sudetským Němcem 
Nějaká zásadní změna se s výměnou prezidenta ČR zjevně nekoná. Bude to ale nyní zajímavý test, zda jsou Češi více národ plebejský než lokajský. Z pohledu z leva je těžké jít nyní volit, pokud ale nemá levicový člověk rezignovat na své volební právo, provládního Schwarzenberga volit opravdu nemůže.
 
12. 01. 2013 | 18:25