Jdi na obsah Jdi na menu
 


Až budete zase příště klást kytice, pane Havle ...

20. 11. 2009

Až budete zase příště klást kytice, pane Havle...

 

Historickým událostem musejí přát okolnosti, to je jisté.
A že se jich v listopadu 1989 seběhlo několik, o tom není pochyb. Vede-li se ovšem v dnešních dobách o onom slavném sedmnáctém listopadu řeč, falešných souvislostí, mýtů a účelových tvrzení se objevuje nejméně tolik, kolik známe zaručených pravd . Jak to skutečně bylo se sametovou revolucí , s transformací ekonomiky a celé společnosti, doposud v plném rozsahu a objektivně nevíme. Tu a tam však již některé věci probleskují a věřím, že časem plně vylezou na světlo. A budeme se zřejmě velice divit. Mnozí tehdejší obroditelé to už dnes nemohou vydržet a občas něco prokecnou , jako třeba Petr Pithart. Že prý nešlo o revoluci, ale o dohadování o předání moci... Jisté je, že nepočetná elitářská skupina, její vystoupení a průvod, možná řízený jinými zájmy, posloužily jako záminka k možnému řešení mocenských zájmů, které s ní vůbec nesouvisely. Skutečně si ještě dnes někdo myslí, že disidenti byli pro tehdejší moc problémem? Pokud se o nich tehdejší režim nezmínil, kdo o nich věděl?

Když mnohý z občanů zvedal nadšeně ruku s klíči a zbožně hleděl k demokratům na balkoně Melantrichu, ještě vůbec netušil, jak velké lži a podvodu je svědkem. Dnes, když s některými občany promlouvám, tvrdí, že mnohý z nich by si nejraději tu ruku uťal. Nejenže byli mnozí těmito demokraty ožebračeni a zbaveni všech jistot potřebných k životu, ale navíc musí přihlížet tomu, jak je slovo demokracie překrucováno a zneužíváno tím nejhrubším způsobem. Možná, že by stačilo se poohlédnout po úspěších převratu v listopadu 1989, ale okamžitě zjistíme, že je problém: jak a o čem psát.

 

Chci české společnosti připomenout slova jednoho z protagonistů listopadu 1989, který se naparuje svými zásluhami. Václav Havel v prvém novoročním projevu jako hlava státu 1. ledna 1990 prohlásil: Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám vám: O republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů. Lidských, ekonomických, ekologických, sociálních i politických.

 

Po dvaceti letech je třeba odpovědět: Sněte dále, Václave Havle, váš sen se nevyplnil. Zato jste napomohl zplodit režim, který v drtivé většině nemá ty rysy, na které jste občany lákal. Nyní, po dvaceti letech vašeho snění, se nám, občanům, ve velkém vydává lež za pravdu. Osobní pomlaskávání zbohatlých jednotlivců je prezentováno jako všenárodní. A především se lže o předlistopadovém období, jeho hospodářské politice, životní úrovni. A co je hlavní, zatajují se zločiny kapitalismu. Například váš podíl na humanitárním bombardování civilistů. Zatajují se i další fakta kapitalistického porušování lidských práv.

 

Až budete, pane Havle, zase někdy příště znovu zajíkavě mluvit, lomit rukama a klást kytice či věnce, vzpomeňte si, jak po vámi obnoveném mafiánském kapitalismu, ačkoliv jste to popíral, po rozbití československé federace, jehož jste byl aktérem, po přijetí Česko-německé deklarace a po vstupu České republiky do vojenského paktu NATO, jste přispěl k další historické tragédii českého lidu a českého národa. Až budete mít opět ústa plná onoho blaha, co dnes všichni občané údajně mají, připomeňte si, že drtivá většina obyvatelstva jako celek nakupuje stále méně. Jen malá skupina zbohatlíků a skupin s vysokým příjmem pochopitelně utrácí daleko více. Většina občanů však již musí šetřit na potravinách i spotřebním zboží, zejména proto, že vysoce vzrostly náklady na bydlení, vzdělání, zdravotnictví, dopravu apod. Musí velmi omezovat výdaje na předměty dlouhodobé spotřeby. Po dvaceti letech je u nás zboží všeho druhu skutečně mnoho, ale pro stále větší část obyvatelstva začíná být finančně nedostupné. Sílí fronty nikoliv na banány, ale na pracovních úřadech při hledání práce, která je zdrojem obživy. Řekněte občanům, že jste jim lhal, když jste tvrdil, že vám nešlo o majetek, ani o kapitalismus. Omluvte se jim, a pak si vás, jako člověka, možná začnu vážit!

 

Zdeněk MARŠÍČEK, poslanec (KSČM)